Poslední drink

Do korun stromů na náměstí se opřel podvečerní vánek. Pod stromy byly rozestavěné stoly a lavice. U jednoho z nich Diana pomalu dopíjela mojito a kladla si otázku, zda náhodná spolusedící s rudými rty jejího Drahouška jen tak provokuje, nebo ho drze balí.

   Tři grácie - padesát, plus mínus - se vetřely k nim ke stolu, protože všude bylo narváno. Místní kapela vyhrávala k tanci a dvě z grácií se svíjely na parketu. Zatímco třetí - blondýna - se o něčem dohadovala s Drahouškem. Zabrala se do toho tak, že odmítla jít tančit. Diana do jejich hovoru nijak nezasahovala a vlastně je ani moc neposlouchala. Byla myšlenkami jinde. Trochu se nudila a roztržitě listovala turistickým průvodcem.  Hmm, zajímavé, mají tu pranýř z roku 1651…

   Chtěla už zatáhnout Drahouška na pokoj do penzionu. Proto jsou přece tady. Proto se dnes trmáceli přes půl republiky na Lipno. A ta postel! Ta má takové zvláštní kované čelo…

„Zlato, skočíš nám pro pití, prosím?“ Diana se naklonila přes roh stolu a postavila před Drahouška svůj prázdný plastový kelímek. Zdálo se, že je rád, že jim vpadla do řeči. Usmál se a vydal se k baru.

   Když Drahoušek odešel, blondýna se k ní důvěrně naklonila. Dianu omráčil silný závan parfému Jil Sander Sun střižený cigaretovým kouřem a Aperolem.

„On,“ kývla směrem k baru, „je tak negativní. Jak s ním vůbec můžete být?“ Diana pohlédla do černě obtažených modrých očí. Drahoušek nepotřeboval, aby se ho zastávala, nebo ho bránila. Proč také? Před cizí připitou ženskou? Popravdě, dnes by souhlasila spíše s blondýnou. Když přijde řeč na generaci dnešních dětí, je z Drahouška vyložený pesimista. A ano, může působit jako starý mrzout. Také nemusel pořád opakovat: To já, když jsem byl v jejich věku a to za nás se tohle nedělo… Já, já, já. Dianě to šlo na nervy, ale věděla, že záchvaty - všechno vím nejlíp, všude jsem byl - se opakují maximálně jednou za půl roku. Drahoušek prostě stárne, povzdechla si pro sebe. Zalétla pohledem k baru, kde stál opřený o pult. Uvolněný, rozesmátý, flirtující s barmankou. Při pohledu na jeho urostlou figuru potřásla hlavou: Ne, tak strašné to s ním není. Stáří vypadá jinak.

   Usmála se na ženu, která se k ní, kdoví proč, stále tak důvěrně nakláněla.

„Jak to s ním dokážete vydržet?“ opakovala Jil Sander. Dokonale vyrýsované obočí čekalo na odpověď.

„Dobře šuká.“

„Co prosím?“ Blondýna se odtáhla. Nevěřila, že slyšela to, co slyšela. Obočí vylétlo a rudě namalované rty se trochu pokřivily.

   Dianě v tu chvíli zablýsklo v očích. Zlomyslná. Dnes chce být trochu zlomyslná. Bavilo ji, že Jil Sander konečně přestala vypadat tak namachrovaně a s vážnou tváří pokračovala: „Možná je negativní, ale dobře mi to dělá.“

„Ale ve vztahu přece nejde jen o to, že dobře…“

„Jaký vztah?“ přerušila ji Diana. „Říkám, že od něho nechci víc, než udělat se čtyřikrát za noc.“

„To myslíte vážně?“

„Že mě udělá čtyřikrát za noc?

„Ne. Že vám tohle stačí…“

„Naprosto! Vy myslíte, že je to málo?“ podivila se Diana.

„Myslím, že je to strašně povrchní.“

„Ale vůbec ne! Drahoušek umí jít pěkně do hloubky.“ Blondýna zalapala po dechu. Tolik podrobností slyšet nepotřebovala.

„Takže, co on je pro vás?“ znovu nahodila sebejistý výraz. „Je to takový ten kamarád? Kamarád s výhodami?“

„Dávám přednost výrazu milenec.“

„Měla byste žít skutečné vztahy,“ povzdechla si dramaticky Jil Sander a dopila svůj Aperol. „A hlavně přitáhnout k sobě skutečné muže. Já se věnuji vztahům už dlouho. Existuje nová metoda… Zrovna jsme s holkama dokončily kurz tady ve wellness centru. Nový způsob terapie. Kdybyste chtěla poznat opravdovou hloubku a naplnění. Ale musíte konečně otevřít oči a …“

„Oká, dohodneme se,“ pronesla unaveně Diana. Blondýna se narovnala. Oblízla rty v očekávání.

„Já otevřu oči a vy zavřete pusu!“

Jil Sander se zamračila: „Když vy nic neberete vážně!“

   Dianu to rozesmálo. Opravdu nemůže brát vážně cizí ženskou, která se vetřela k jejich stolu a zkazila celý večer.

„Jestli si myslíte, že potřebuju nějakou metodu na to, jak vyjít s chlapem, tak já mám svou vlastní. Osvědčenou.“

„A prozradíte mi, co vám teda funguje?“ prskaly nabubřelé rudé rty, které se už přestaly přetvařovat.

„Funguje, když si dělám, co já chci. Hraju svoje vlastní hry a vybírám si, koho obsadím. Já jsem režisér. To já říkám Akce a Stop!“

„Asi jste poznala jen samé toxické vztahy…“ odfrkla si Jil Sander pohrdavě. Dianě to stačilo. Nasadila ledový výraz, zvedla se z lavice a ruce zapřela o stůl. Zapíchla oči do těch černě orámovaných, nyní už trošku rozmazaných.

„Vy, vy máte úplně příšernej marketing, milá dámo! Jestli se domníváte, že mě nalákáte na nějakou vaši metodu nebo terapii, tak jste mě právě dokonale odradila. Doporučuju vám příště kurz prodejních dovedností. Nazdar!“ Vykročila vstříc Drahouškovi, který se prodíral davem se dvěma kelímky mojita.

   „Věděl jsi, že tady v parku mají pranýř?“ usmála se. Využila toho, že má obě ruce plné, přilepila se k němu a rukou trochu stiskla jeho zadek.

„Chceš k němu přivázat tamtu čarodějnici?“ ukázal hlavou k jejich stolu.

„Ne, to ne,“ potřásla hlavou. „Ale, když o tom tak přemýšlím…Kdybys měl kousek nějakého špagátu, možná bychom si mohli trochu pohrát…“

„Na to je tu moc lidí…“ zavrčel.

„Nemyslím tady, lásko!“ Stoupla si na špičky, přiblížila se k jeho uchu a něco mu pošeptala. Vzala od něho drink a s vyzývavým výrazem se přisála k brčku. Nato se otočila a zamířila k jejich penzionu na dolní části náměstí.

   Drahoušek odložil své mojito na stolek a díval se, jak odchází. Chvíli se nechal unášet vlnami jejích boků. „No jo, má pravdu, ta postel má takové zvláštní kované čelo…“ Usmál se a vykročil za ní.

První část o Dianě a Drahouškovi v povídce V NAŠEM VĚKU