Bohyně lásky
Mirka rozsvítila světlo nad zrcadlem. Vykroužila černé oční linky a nanesla parfém. Kapku na krk, kapku mezi prsa, kapku na bříško. Zrcadlo jí vracelo obraz antické bohyně. Tak se dnes viděla. Konečně jsou po strašně dlouhé době s Karlem zase spolu. Spolu sami, protože děti upíchla u dědy. A znovu naladění na sebe jako bývali kdysi. Před lety. Před dětmi.
Proměňte svou ložnici ve svatyni. Tak nějak to psali v nedělní příloze. Tu pravou erotickou atmosféru docílíte hebkým bílým saténem, aromatickými svíčkami a vzrušujícím červeným vínem z našich sklepů. Mirka se rozhodla, že to tedy vyzkouší. Rozvrzané letiště z Jysku promění v oltář lásky. Utratila nehoráznou sumu za povlečení, svíčky a víno. Cítila v kostech, že dnes to bude dokonalé. A ode dneška už navždy. Konec nudy v posteli!
Karel se zabořil do nových saténových peřin. Měl sice rád jejich staré seprané povlečení, ale když jí ty bílý hadry dělají takovou radost, tak i jemu. Zabořil obličej do polštáře a čekal na svou ženu. Většinou jí to v koupelně trvá deset, patnáct minut.
„Co lesk na rty?“ uvažovala Mirka stále u zrcadla. Hned to zavrhla. Stejně ho Karel nesnáší. Pohladila svá žhnoucí ústa a zhasla. Byla jako sopka před výbuchem a horká láva v ní vřela. Stoupala z nejhlubšího nitra. Za chvíli exploduje. Rozrazila dveře do ložnice a zvolala: „Lásko!“
...
Karel sebou trhnul. Už tři minuty slastně dřímal v bílých poduškách. Když vykřikla, v úleku vyskočil a smetl z podnosu lahev červeného vína i obě skleničky. Víno zbarvilo sněhobílý satén a béžový chlupatý kobereček na podlaze. Mirka při pohledu na svůj zubožený oltář lásky začala soptit.
Její láva vytryskla, ale úplně jiným kráterem. „Ty debile! Můj satén,“ zaječela a jala se strhávat povlečení z peřin a polštářů. Vzteklé slzy, které jí vytryskly z očí, rozmazaly oční linky a Mirka si je otírala tím nešťastným povlečením. Když si uvědomila, že právě dokonala zkázu na drahém textilu, sesunula se na podlahu a rozeštkala se naplno.
„Miruno, tak Miruno nebreč, sakra!“ Karel nechápal, co jí to dnes tak draplo.
„Blbečku,“ škytla Mirka. „Je to zničený! Určitě to nepustí!“ třásla mu bílou látkou přímo před očima. „Všechno jsi zničil, debile! Všechno!“
„Hele, Miru,“ Karel si k ní přisednul a utíral jí oči. „To nemohlo dopadnout jinak. Celej večer jsi nějaká divná a já už měl strach, co se to s tebou děje. Ale už jsi to zase ty. Tohle je moje Miru. Víš co? Trochu to tady pokliď, dej naše starý povlečení a já si otevřu na to leknutí pivko, ju?“
Zhluboka vzdechla. S hromadou saténu v náručí zamířila do kuchyně a na skvrny nasypala sůl. Snad to přece jen pustí!
Při pohledu na nahého Karla u svítící ledničky se musela usmát. S tím saténem to byla ale blbost. Akorát vyhodili prachy za kravinu.
„Chceš taky jedno, Miru?“
„Tak mi jedno vem. A máš tam kus sekaný, kdybys měl chuť. Ale dělej, za chvíli začíná Výměna manželek. Hele, víš, že teď už za výměnu dostávají 200 tisíc? Nechtěl bys to vyzkoušet?“
Karel vylovil z lednice dvě pivka, položil je na stůl a poplácal svou ženu po zadku. „Co blbneš, Miruno? Tebe já bych nevyměnil ani za milion!“
Proměňte svou ložnici ve svatyni. Tak nějak to psali v nedělní příloze. Tu pravou erotickou atmosféru docílíte hebkým bílým saténem, aromatickými svíčkami a vzrušujícím červeným vínem z našich sklepů. Mirka se rozhodla, že to tedy vyzkouší. Rozvrzané letiště z Jysku promění v oltář lásky. Utratila nehoráznou sumu za povlečení, svíčky a víno. Cítila v kostech, že dnes to bude dokonalé. A ode dneška už navždy. Konec nudy v posteli!
Karel se zabořil do nových saténových peřin. Měl sice rád jejich staré seprané povlečení, ale když jí ty bílý hadry dělají takovou radost, tak i jemu. Zabořil obličej do polštáře a čekal na svou ženu. Většinou jí to v koupelně trvá deset, patnáct minut.
„Co lesk na rty?“ uvažovala Mirka stále u zrcadla. Hned to zavrhla. Stejně ho Karel nesnáší. Pohladila svá žhnoucí ústa a zhasla. Byla jako sopka před výbuchem a horká láva v ní vřela. Stoupala z nejhlubšího nitra. Za chvíli exploduje. Rozrazila dveře do ložnice a zvolala: „Lásko!“
...
Karel sebou trhnul. Už tři minuty slastně dřímal v bílých poduškách. Když vykřikla, v úleku vyskočil a smetl z podnosu lahev červeného vína i obě skleničky. Víno zbarvilo sněhobílý satén a béžový chlupatý kobereček na podlaze. Mirka při pohledu na svůj zubožený oltář lásky začala soptit.
Její láva vytryskla, ale úplně jiným kráterem. „Ty debile! Můj satén,“ zaječela a jala se strhávat povlečení z peřin a polštářů. Vzteklé slzy, které jí vytryskly z očí, rozmazaly oční linky a Mirka si je otírala tím nešťastným povlečením. Když si uvědomila, že právě dokonala zkázu na drahém textilu, sesunula se na podlahu a rozeštkala se naplno.
„Miruno, tak Miruno nebreč, sakra!“ Karel nechápal, co jí to dnes tak draplo.
„Blbečku,“ škytla Mirka. „Je to zničený! Určitě to nepustí!“ třásla mu bílou látkou přímo před očima. „Všechno jsi zničil, debile! Všechno!“
„Hele, Miru,“ Karel si k ní přisednul a utíral jí oči. „To nemohlo dopadnout jinak. Celej večer jsi nějaká divná a já už měl strach, co se to s tebou děje. Ale už jsi to zase ty. Tohle je moje Miru. Víš co? Trochu to tady pokliď, dej naše starý povlečení a já si otevřu na to leknutí pivko, ju?“
Zhluboka vzdechla. S hromadou saténu v náručí zamířila do kuchyně a na skvrny nasypala sůl. Snad to přece jen pustí!
Při pohledu na nahého Karla u svítící ledničky se musela usmát. S tím saténem to byla ale blbost. Akorát vyhodili prachy za kravinu.
„Chceš taky jedno, Miru?“
„Tak mi jedno vem. A máš tam kus sekaný, kdybys měl chuť. Ale dělej, za chvíli začíná Výměna manželek. Hele, víš, že teď už za výměnu dostávají 200 tisíc? Nechtěl bys to vyzkoušet?“
Karel vylovil z lednice dvě pivka, položil je na stůl a poplácal svou ženu po zadku. „Co blbneš, Miruno? Tebe já bych nevyměnil ani za milion!“
Komentáře
Okomentovat