Bohyně lásky

    

Mirka rozsvítila světlo nad zrcadlem, opravila si oční linky, nanesla parfém. Na krk, kapka mezi prsa, kapka na bříško. Zrcadlo jí vracelo obraz antické bohyně. Tak se dnes viděla. Konečně! Konečně jsou po strašně dlouhé době s Karlem zase spolu. Naladění na sebe jako bývali kdysi. Před lety.
    To určitě dělá ten hebký satén na posteli. A svíčky. A červené víno. Dnes to není obyčejné letiště z Jysku, dnes je to oltář lásky. Cítila v kostech, že to bude dokonalé. A ode dneška už to bude takhle navždy. Konec stereotypům, konec nudy!

    Karel se zabořil do nových saténových peřin. Měl sice rád jejich staré seprané povlečení, ale když jí ty bílý hadry dělají takovou radost, tak i jemu. Příjemně ho to chladilo na kůži. Zabořil obličej do polštáře a čekal na svou ženu. Většinou jí to v koupelně trvá deset, patnáct minut, odhadoval.

    „Co lesk na rty?“ uvažovala Mirka a pohladila svá ústa. Ne. Stejně ho Karel slíbá. Zhasla. Byla už nažhavená jako sopka před výbuchem a horká láva v ní vřela. Stoupala z nejhlubšího nitra. Za chvíli exploduje. Rozrazila dveře do ložnice a zvolala: „Lásko!“

 ...

    Karel sebou trhnul. Už tři minuty slastně dřímal v bílých poduškách. Když vykřikla, v úleku vyskočil a smetl z podnosu lahev červeného vína i obě skleničky. Víno zbarvilo sněhobílý satén i béžový chlupatý kobereček. Mirka při pohledu na svůj zubožený oltář lásky a promarněnou šanci na dokonalý večer, začala soptit.

    Její láva vytryskla, ale úplně jiným kráterem. „Ty debile!“ zaječela, „můj satén,“ a jala se strhávat povlečení z peřin a polštářů. Tváře zmáčely vzteklé slzy a rozmazané oční linky.

    „Miruno, nebreč, sakra!“ Karel sledoval svou ženu a nemohl se ubránit smíchu.
„Blbečku,“ škytla Mirka. „Je to zničený! Určitě to nepustí!“ třásla mu bílou látkou přímo před očima. „Všechno jsi zničil, debile!“
„Hele, Miru, to nemohlo dopadnout jinak. Celej večer jsi nějaká divná a já měl strach, co se to s tebou děje. Ale už jsi to zase celá ty. Tohle je moje Miru. Víš co? Já přinesu to naše starý květovaný povlečení a otevřu si na to leknutí pivko, jo?“

    Zhluboka vzdechla. S hromadou saténu v náručí také zamířila do kuchyně a na skvrny nasypala sůl. Snad to přece jen pustí!

„Chceš taky jedno, Miru?“

Při pohledu na nahého Karla u svítící ledničky se rozesmála. S tím saténem to byla ale blbost, pomyslela si. Akorát vyhodili prachy za kravinu. „Tak mi jedno vem. A máš tam kus sekaný, kdybys měl chuť. Ale dělej, za chvíli začíná Výměna manželek. Víš, že teď už za výměnu dostávají 200 tisíc? Nechtěl bys to někdy vyzkoušet?“ zasnila se Mirka.

„Co blbneš, Miruno? Tebe já bych nevyměnil ani za milion!“