Pokoj 215

   

Stali proti sobě jako dva zápasníci. Dlouhou hotelovou chodbu osvětlovalo tlumené světlo nástěnných lamp. Poslední skupinky lidí se po večeři rozcházely do pokojů. Nic z toho nevnímali a pozorovali se. Zuzana, majitelka úspěšné agentury pro vzdělávání zaměstnanců a on, zaměstnanec, který právě prošel jejím kurzem. Ona jako zralá, vyrovnaná žena a on jako ucho, které po třídenním školení napsal výsměšný feedback. Ona vytočená do běla, protože tohle se ji za těch patnáct let ještě nestalo a on s klidným přidrzlým úsměvem.

   „Takže vy mě nemůžete brát vážně? A nic si z celého školení nedonášíte?“ zopakovala věty, které se dočetla v tabulce se zpětnými vazbami. Skřípavý hlas, který na sobě nesnášela, prozrazoval, že je naštvaná. To se jí už dlouho nestalo.

   „Ne,“ řekl pomalu. Sledoval ji temným pohledem, z kterého šel najednou strach. Ale pak se usmál: „Nedonáším si nic. Jenom váš obraz, Zuzano. Jenom to, že jste prostě úžasná a celý tři dny se nemůžu soustředit na nic jinýho než na to, jak vás dostat do postele.“

„Prosím?!“ Zuzana vytřeštila oči.

„Sorry za ten předpotopní výraz. Kdybych řek, že celý tři dny myslím jen na to, jak vás ošukat, možná bych vás vyděsil…” a hodil po ní zdánlivě nevinným pohledem. Bavil se.

   Zalapala po dechu. Zrudla. Drzej fracek! Copak si myslí, že ji může vyděsit? Takovej králík? Přivřela oči. Měla by to nechat plavat. S grácií hodit za hlavu ty jeho kecy a nekazit si jinak docela úspěšnou akci. Měla by ho nechat plavat...

   Stál proti ní a v koutku oka a v koutku rtů mu pohrával náznak úsměvu. Něco, co ji neskutečně dráždilo. Nadechla se ... A pak se na toho mladíčka, který ji celou dobu provokoval, vrhla. Chytila ho za klopy saka, přitáhla si ho a přisála se k jeho rtům.

„Kam půjdeme?“ zašeptal, když popadl dech. „Nebo to chceš dělat tady?“

   Odtáhla se. Zatřepala hlavou. Co si o sobě myslí? A o ní? Že s ním zaleze na WC a bude to dělat na záchodové míse? Jako nějaká puberťačka? Jako tenkrát s Walkerem v klubu ve vnitrobloku žižkovského činžáku? Kolik jí bylo? Sedmnáct?

   Ano, Walker! To jeho jí tenhle drzoun připomínal. Vzteklýho Honzu. Jak se jenom jmenoval dál? Procházka? Vycházka? Proto se mu říkalo Walker. Její milenec Walker s temným pohledem, který se objevil vždycky, když měla v životě nějaký splín nebo krizi. Zjevoval se jí celou střední a vejšku taky. Vždy jen na pár dní a pak zase zmizel. Býval to takový sídlištní rváč. Měl jizvu přes půl brady z jedné bitky a další jizvy na předloktí a na břiše po napadení nožem. Kdo ví, jak dopadl? Asi ne moc dobře. Ale kvůli tomu, že jí tenhle fracek připomíná starou vášeň pro špatný kluky, mu přece nepodlehne. Vždyť by mohl být její syn, proboha!

   Měla chuť mu vrazit facku. Za to, že se jí celý seminář vysmíval a nic nebral vážně. Za to, jak se na ni díval. Provokoval! Neskutečně ji to rušilo. Štvalo ji, že školení neplyne lehce. Když jsou účastníci na jedné vlně a všichni jsou ve flow, má to pak úplně jiné grády, než když je někdo rušivý element a neustále se vymezuje a protestuje. Měla chuť mu vyškrábat oči!

   Ze všeho nejvíc měla chuť z něho strhat oblečení. Protože její tělo hovořilo úplně jinou řečí a tomu naštvanému, ale rozumnému hlasu uvnitř její hlavy se vysmívalo osvědčeným způsobem. Bušením srdce a mrazením v zátylku. Ten fracek v ní cosi rozpoutal. Cosi, co patřilo do doby pochybných nočních klubů a hospod. To cosi v ní pulzovalo žhavou lávou.

   Jeho ruce si ji znovu přitáhly a byly najednou úplně všude a její kůže pod nimi přímo jiskřila. Roztřásly se jí nohy a vzápětí ohnivá exploze rozmetala toho rozumného našeptávače na kusy. Zavzlykala. Podepřel ji a zamířil k pokoji 215.

„Co spolubydlící?“ Poslední zachvěv rozumu.

„Bydlím sám…“

   Nad ránem se vyplížila z pokoje 215 do svého podkrovního apartmánu. Vztek dávno odplynul na vlnách endorfinů. Zapnula laptop a zadala do vyhledávače jeho jméno. Ondřej Vychodil. Projížděla fotky na sociálních sítích. Dovolené s kamarády. Klik. První povýšení v první firmě. Klik. Promoce. Snímky z rodinné oslavy. Klik. V přátelském objetí s prošedivělým chlapem. S temným pohledem černých očí a ... jizvou přes půl brady. A popisek: Po promoci s tátou...