Storýčko

Když se Vilemína na parkovišti vysoukala ze svého fiátku, zvedla oči. Před ní se tyčil hrad jako z pohádky. Romantika. Vilemína byla nadšená. Po nekonečné cestě, která se kroutila lesem a připomínala spíš horor, to byla příjemná změna žánru. Vilemína studovala třetím rokem literaturu, a tak dokázala ocenit dobře vystavěný příběh. Ta kamenná věž byla mega! Skvělé kulisy pro první selfie na profilu o knížkách a gotickém stylu oblékání. Na Instagram napsala: New place, new job, #Gothic queen.

   Přivítala se s kastelánem a ostatními, kteří měli stejně jako ona celé léto dělat průvodce. Vydali se na společnou prohlídku hradu. Postupně prošli všechny prostory, komnaty i sklepení. V jedné místnosti se jí najednou udělalo nevolno. Přešla k otevřenému oknu a dýchala. O moc lepší to ale nebylo. Měla divný pocit, že ji někdo pozoruje. Když se ale otočila, nikdo se na ni nedíval. Všichni sledovali kastelánův výklad o Závišovi a Kunhutě.
Cool chlápek, tenhle Záviš. A Kunhuta? Drsná týpka. Ty jo. Bylo by super být na chvíli na jejich místě, v jejich světě…
   Vilemína hltala fantasy literaturu a středověké příběhy a hrady. Ale tady se najednou necítila dobře, naskočila jí husí kůže. Na nádvoří se trochu oklepala. Vyfotila se u studny, ve strážnici a na věži. Vše dávala hned na instagram s krátkými komentáři. A nesměl chybět #gothic queen. Ani to nekontrolovala. Prostě házela storýčka.
   Když začali její sledující posílat odezvy, telefon vesele cinkal. Usmála se. Followers se činili. Později si to projde, teď nemá čas. 

Ale večer se zhrozila. Na všech storyies byly fotky rozmazané. To snad ne! Vždyť ten telefon má super objektivy. Krám jeden.
Otevřela galerii fotek a zhrozila se podruhé. Ani jedna nebyla ostrá. A na všech byl takový podivný podlouhlý stín… Asi zapatlaná čočka, pomyslela si Vilemína a sklíčka vyčistila. Pak udělala na zkoušku několik selfie před tím senzačním velkým zrcadlem, co měla u postele. Dostala pokoj přímo na hradě. To bylo taky mega!
   Rozčesala dlouhé černé vlasy a uhladila noční košili na bocích. Přesto se jí zdálo, že na těch fotkách něco nesedí. Storýčko udělá až zítra. Bude to chtít dobrej filtr. Zhasla lampu a šla spát.
...

   Stín však nespal. Už v hradních komnatách ho zaujala. Teď ji chtěl vidět zblízka. Prošel zrcadlem a chvíli ji pozoroval. Ano. Je celá ona. Přilehl. Přitiskl se k ní. A když se nadechl vůně jejích vlasů, zasténal: „Ááách!”
   Vilemínu probral chlad a tíha v celém těle. Chtěla si přitáhnout deku, ale nemohla se pohnout. Měla pocit, ... že ji někdo hladí.
„Nehýbej se,” zaslechla těsně u ucha. Chlad přešel v horečnaté chvění. A najednou věděla.
„Záviši?” zašeptala.
„Lásko, tak dlouho jsem čekal.”
„Jsem tady,” zamumlala v polospánku, odkopla deku a nechala se unést do jeho světa. Nad ránem Stín zmizel s prvním kohoutím kokrháním.
   Vilemína mátožně rozlepila oči. Fuu! To byl ale sen. Hustý! Slastně se protáhla. Zašátrala pod polštářem a vytáhla mobil. 
Je čas na nový instagramový příběh. Otevřela galerii. A zůstala zírat na ten poslední snímek. Byl naprosto ostrý. Byla na něm ona pózující před starožitným zrcadlem. A vedle jejího odrazu … muž ve středověkém oděvu. Mobil jí vyklouzl z ruky. Gothic queen tentokrát žádný storýčko neudělala.