Hadí sevření

Klap! Bílá dvířka se s dutým klapnutím zabouchla. V ruce držel platíčko růžových léků proti bolesti, žlutých tablet z třezalky na uklidnění a navrch jeden blistr s vitamínem C. Horní kuchyňská skříňka ve vysokém lesku mu sloužila jako domácí lékárnička. Došel ke stolu. Lup, lup! Vyloupl dva brufeny. Pak se zamyslel a vyloupl ještě jeden. Hlavu mám jako střep a potřebuju dnes fungovat. K tomu dvě céčka a dva žluťáky. Hodil všechny tablety do krku a zapil vodou ze sklenice. Lup, lup, lup, ozvalo se ze skříňky. Zatřásl hlavou. Asi ty léky v regálu špatně srovnal.

    Zapnul kávovar. Kolečkem nastavil sílu na maximum. Na talířek srovnal tři koblihy s nutelou. Ale vlastně na ně neměl chuť. Od včerejška měl žaludek jako na vodě. Do zvuku mletí kávy najednou - lup, lup. Znělo to, jako když si někdo ve skříni dávkuje jeho léky. Proboha, snad tu nemám myši! Ale, jak by se myši dostaly do luxusního loftu v sedmém patře? Asi jsem jenom přepracovaný, pomyslel si. Budu muset zvýšit dávky magnézia, přidat béčko a selen. A co mi to doktor dal na ten tlak? Jak se to jmenovalo? No, to je jedno. Stejně to musím teprve vyzvednout v lékárně. Paměť mi taky nějak vynechává. Musím vygůglit, co na to nasadit. Tak a teď ještě něco na zažívání. Pár tobolek psyllia před snídaní to spraví. Otočil se zpět ke skříňce. Vtom mu zazvonil telefon v kapse. To se v kanceláři už fakt posrali? Volat před sedmou? Vztekle volání típnul. Ale věděl, že ho za to šéf zjebe. Bolest hlavy zesílila. Hmm, začnu zase brát triptofan na noc, protože mám ze všeho nervy nadranc! Jen musím prověřit, jak se to snáší s Viagrou. Jestlipak ještě nějakou mám?

    Dotykovým senzorem opět otevřel dvířka kuchyňské skříňky a strnul. Na polici ležely všechny tobolky, pastilky a tablety, které, no to mě podrž, někdo vyloupal ze všech blistrů, platíček a lékovek a vysypal je na jednu barevnou hromadu! Najednou se hromada dala do pohybu. Zformovala se do jakési trubice a jako pestrobarevný had se začala svíjet. Třeštil oči. Nechápal. Když se had otočil proti němu, zděšeně zabouchl dvířka. Pozdě! Duhová anakonda se prosmýkla mezerou a než stačil uskočit, obtočila se kolem jeho hrudníku a zamířila ke krku. Tlak hadího těla ho sevřel a drtil na prsou. Co to je? To pálí! Nesnesitelná bolest! Lapal po dechu a snažil se uvolnit límeček od košile, ale had neúprosně utahoval smrtící smyčku.

    Pomoc! Nemůžu dýchat! Tělo ho neposlouchalo. Blesklo mu hlavou, že on své tělo neposlouchal celé roky. Potřebuje se jen trochu nadechnout a potom všechno napraví! Zajde do lékárny, začne brát ten zatracenej lék! Zapotácel se. Jak se jenom…? Má to na jazyku! V tu chvíli mu nohy vypověděly službu. Ale těsně před tím, než dopadl na mramorovou podlahu, si vzpomněl! Nitroglycerin…